Mám pro Vás příběh.
Jednoho dne jsem se přestěhovala za hranice a o to silněji pocítila vztah k domovu. Tak jsem si něco nakreslila. Jsem architektka, tak to byla stavba. Mělo to atmosféru. Bylo to překvapivě milé.
A mně u toho bylo dobře, krásně. Myslela jsem i na ty lidi, co tam žijí nebo žili a říkala si, jaké to tam mají nádherné. Jaká je to v naší zemi krása a malebnost. Kreseb bylo víc a občas se i někdo ozval. Většinou až s vtipně neuvěřitelnými souvislostmi. Hlavně s radostí. „Tohle je „můj“ kostelíček“ nebo „bydlím sice už jinde, ale tam se narodil můj táta a já tam celé dětství jezdil“. Nebo „vím přesně, odkud je to kreslené, protože jsem tam kdysi bydlel“ a „tam byl můj kamarád ze školy, stále se tam rád vracím“. Vaše příběhy neznám, ale někdy se ke mně zpětně dostanou. A samy mi řeknou, proč kreslím. Pro radost a dobro, pro připomenutí krásných chvil.
Z dálky zaznamenávám příběhy z domova. Příběhy lidí a míst.
Ať Vám je dobře skrze příběhy těch Vašich.
